膶ESKOSLOVENSK脕 V臍DECK脕 SPOLE膶NOST PRO MYKOLOGII

Transkript

1 膶ESKOSLOVENSKÁ V臍DECKÁ SPOLE膶NOST PRO MYKOLOGII 膶 e s k a M Y K O L O G I E RO膶NÍK X 4 LISTOPAD 1956 ^NAKLADATELSTVÍ^ l!

2 膶ESKÁ M YKOLOGIE. 膶asopis 膶s. v臎decké spole膷nosti pro mykologii pro ší艡ení znalosti hub po stránce v臎decké i praktické Ro膷ník X 膶íslo 4 Listopad 1956 Vydává 膶s. v臎decká spole膷nost pro mykologii v Nakladatelství 膶eskoslovenské akademie v臎d Rediguje: Dr Albert Pilát, ved. redaktor, s redak膷ním kruhem: Prof. Dr K. Cejp, MUDr J. Herink, I. Charvát (tajemník redakce). Redakce: Praha II, Václavské nám. 膷p. 1700, Národní museum. Administrace: Praha II, Lazarská 8, Nakladatelství 膶s. akademie v臎d. P艡ísp臎vky na adresu tajemníka redakce: Praha II, Krakovská ul. 1. Telefon 膶eská mykologie vychází 膷ty艡ikrát ro膷n臎. P艡edplatné na rok K膷s, jednotlivé 膷íslo 5,50 K膷s. OBSAH MUDr Josef Herink: Deset let 膷asopisu 膶eská mykologie T艡etí p艡ísp臎vek k poznání 膷eskoslovenských pe膷árek: pe膷árka sn臎hobílá Agaricus chionoderm us P i l á t Dr O. Fassatiová a DrM. Fassati: P艡ísp臎vek k poznání našich zástupc暖 L a b o u lb e n ia le s Dr Zden臎k Urban: Nové druhy lignikolních stromatických pyrenomycet暖 P yrenom ycetorum strom aticorum species novae lignicolae 208 Dr P. Frágner a Dr Z. Svatek: Sporotrichum Schenckii Matruchot u n á s Dr P. Milovidov: P艡ísp臎vek k mikroskopicko-morfologickému studiu vývoje námele (C laviceps purpurea [Fries] T u l.) Karel Kult: Pl啪atka Hedrychova H ygrophorus H edrychii (Vel.) n. c. (S barevnou tabulí 膷. 2 3 ) Dr Mirko Svr膷ek: S codellina onotica (Pers. ex. F r.) S. F. Gray Ouško kornoutové a poznámky o rodu Scodellina. (S barevnou tabulí 膷. 2 4 ) Svatopluk Šebek: Poznámky k houbovým chorobám p臎stovaných lé膷ivých a aromatických rostlin Dr Olga Fassatiová: Spicaria farinosa (Dicks.) Vuill. na puklici jasanové Eulecanium corni B o u ch é Dr F. Kotlaba a Z. Pouzar: O n臎kterých pozapomenutých mykologických pracích, které mají význam pro nomenklaturu hub Dr Petr Frágner: C andida albican s (Robin 1853) Berkhout 1923, n臎kolik kulturálních forem u nás b臎啪ných Dr Albert Pilát: K sedmdesátce Dr Fr. P e tra k a Houba艡ství v 膶ín臎 a Jap o n sk u I mezi lupenatými houbami jsou patrn臎 druhy pathogenní pro 膷lov臎ka! 249 P艡íloha: 1 barevná tabule 膷. 24: Ouško kornoutové Scodellina onotica (Pers. ex F r.) S. F. Gray. 1 oboustranná 膷erná tabule: Houba艡ství v 膶ín臎 a Japonsku. i 7 '-/-.i, i

3 Tab. 24 Ouško kornoutové Scodellina onotica (Pers. ex. Fr.) S. F. Gray O.Ušákpinx.

4 1 l y t 1 A # l I & M Veselé sbírání hub v Japonsku za starých 膷as暖. Kolorovaný d艡evoryt Mistra Nišikavy Sukenobua ( ), z majetku prof. Dr K. Cejpa.

5 y*,'ln»lk/ik H&& Hg&g. *m b If f» D K v ^ jpssimb^^uflbhl. 膶ínský filosof, který poustevnicí na horách, pe膷e si na p艡enosných kamínkách nasbírané houby. Staré 膷ínské kakemono z majetku prof. Dr K. Cejpa.

6 膶ESKÁ MYKOLOGIE 膶ASOPIS 膶ESKOSLOVENSKÉ V臍DECKÉ SPOLE膶NOSTI PRO MYKOLOGII RO膶NÍK X SEŠIT 4 Deset let 膷asopisu 膶eská mykologie Decenium ephemeridís,.膷eská mykologie. MUDr Josef H erink Tímto sešitem uzavírá 膶eská mykologie desátý ro膷ník. I kdy啪 deset let není nijak dlouhá doba ani v trvání periodické publikace, zaslou啪í si toto jubileum p艡ece chvíli zamyšlení. Osudy 膷asopis暖 s výlu膷n臎 mykologickou náplní bývají úzce spjaty s organisa膷ním ruchem v mykologii. V 膶eskoslovensku snad ješt臎 více, ne啪 v jiných zemích s delší mykologickou tradicí. Prvním 膷asopisem, který se u nás v臎noval pouze mykologii, byl 膶asopis 膷eskoslovenských houba艡暖 (膶膶sH). Po膷al vycházet v r. 1919, tedy v povále膷ných letech zvýšeného zájmu o houby, ve známém pra啪ském nakladatelství B. Ko膷ího. Prvé dva ro膷níky, redigované akademikem prof. Dr B. N臎mcem a Dr Fr. Smotlachou, vzbuzovaly právem nad臎ji, 啪e p艡es povále膷né hospodá艡ské obtí啪e bude 膷asopis plnit program, vyjád艡ený podtitulem ilustrovaný list pro v臎deckou i praktickou mykologii. 膶asopisu se rychle poda艡ilo soust艡edit mnoho zájemc暖 o mykologii, zejména praktickou. Mezi nimi bylo mnoho 啪ák暖 a pam臎tník暖 Jana Bezd臎ka, který první pomýšlel na zalo啪ení mykologického 膷asopisu, bohu啪el v dob臎, kdy pro to nebyl ješt臎 dostatek vhodných podmínek. 膶asopis 膷sl. houba艡暖 se tedy právem p艡ihlásil k bezd臎kovské tradici. Základna odb臎ratel暖 i p艡isp臎vatel暖 膶膶sH byla v r posílena zalo啪ením 膶eskoslovenské mykologické spole膷nosti. 膶asopis se stal v臎stníkem tohoto spolku. Po膷ínaje t艡etím ro膷níkem, vystoupil akademik B. N臎mec z redakce a 艡ízení 膷asopisu p艡evzal Fr. Smotlacha sám, a od 膷tvrtého ro膷níku i hospodá艡ské vedení za ú膷asti R. Veselého. R. Veselý se však brzy vzdal této ú膷asti pro zásadní neshody s F. Smotlachou o linii 膶膶sH. Tak nastalo ve vydávání 膶膶sH dlouhé období, v n臎m啪 膷asopis byl v soukromých rukách svého vydavatele a redaktora, a膷 p艡ed ú艡ady a ve艡ejností byl soustavn臎 prohlašován za spolkový 膷asopis 膶sl. mykologické spole膷nosti. Situace se ve své podstat臎 nezm臎nila ani po druhé sv臎tové válce, kdy byl oficiáln臎 od r vydáván 膶sl. mykologickou spole膷ností. V vyšlo celkem 32 ro膷ník暖 膶膶sH. Hodnotíme-li jeho obsahovou i formální úrove艌, právem litujeme, 啪e tato publika膷ní mo啪nost byla pro v臎deckou i praktickou mykologii tak nedostate膷n臎 vyu啪ita. Podrobn臎jší zd暖vodn臎ní tohoto poznatku p艡ineslo kritické pojednání K. Cejpa, O. Fassatiové, F. Kotlaby, Z. Moravce, Z. Pouzara, VI. Skalického a Z. Urbana: Hodnocení 膷innosti Dr F. Smotlachy v mykologii (Preslia, 27 : , 1955). Záva啪né nedostatky v redigování 膶膶sH byly brzy rozpoznány a vyvolávaly ji啪 v období vycházení prvních ro膷ník暖 snahy o nápravu. Proto啪e nemohly 193

7 proniknout do 膷asopisu samého, obrátily se jiným sm臎rem. V r zalo啪ila skupina 膷eskoslovenských mykolog暖, soust艡ed臎ná v Mykologickém klubu, nový 膷asopis Mykologia. V 膷ele jeho redakce stál zakladatel novodobé 膷s. v臎decké mykologie prof. Dr ]. V e 1 e n o v s k ý, který se také zna膷nou m臎rou podílel na vydávání nového 膷asopisu. Vysokou odbornou úrove艌 zajiš钮ovali 膷asopisu také 啪áci prof. Velenovského, K. Kavina, K. Cejp, A. Pilát a celá 艡ada dalších mykolog暖 (E. B a u d y š, R. Beneš, B. Dvo艡ák, V. F r e m r, B. Klika, J. K 1 i k a, J. K u 膷 e r a, J. M a c k 暖, V. M e 1 z e r, F. Neuwirth, R. Picbauer, J. Podzimek, J. Reichert, O. Reisner, F. S k y v a, V. S t e j s k a 1, J. Š i m r, F. T y 1 1 1, V. V 1 膷 e k, J. Z v á r a, 0. Zv臎艡inová). Mykologia uve艡ej艌ovala p暖vodní práce s cizojazy膷nými souhrny, souborná pojednání, práce p艡íle啪itostné a referátovou bibliografii. 膶asopis m臎l representativní formát i úpravu, v ní啪 zejména vynikly hojné barevné p艡ílohy. Proto 膷asopis pronikal brzy také do zahrani膷í a dob艡e seznamoval sv臎tovou mykologii s mykologickým ruchem v 膶eskoslovensku. Bohu啪el, p艡es všechny své klady, nedo膷kala se Mykologia blí啪ícího se desátého výro膷í svého zalo啪ení. V d暖sledku úmrtí L. V i n i k 1 á 艡 e, který tou dobou byl hybnou silou redakce, i zhoršujících se hospodá艡ských pom臎r暖 v po膷ínající sv臎tové hospodá艡ské krisi, p艡estala Mykologia v r vycházet, kdy啪 ukon膷ila sv暖j osmý ro膷ník. Mezera v publika膷ních p艡íle啪itostech 膷s. mykolog暖, která vznikla zánikem Mykologie, trvala více ne啪 15 let. Léta p艡evratných politických a hospodá艡ských událostí v Evrop臎 i celém sv臎t臎 nebyla p艡íznivá snahám o vybudování odborn臎 vedeného mykologického 膷asopisu. Mezitím vyr暖stala v 膶eskoslovensku další generace mykolog暖. I v 膶s. mykologické spole膷nosti se formovalo nové úsilí o úpravu organisace mykologie. Po啪adavek nového 膷asopisu stál v啪dy v pop艡edí t臎chto plán暖. Prvé p艡íle啪itosti k jejich uskute膷n臎ní dal signál rok 1945, rok skon膷ení druhé sv臎tové války a osvobození 膶eskoslovenska. Na p暖d臎, 膶s. mykologické spole膷nosti se v kv臎tnu 1945 utvo艡il ak膷ní výbor, který se pokusil o nesnadnou úlohu napravit vá啪né nedostatky v organisa膷ní struktu艡e spole膷nosti. Bohu啪el se nepoda艡ilo ani zalo啪it nový 膷asopis ani p艡esv臎d膷it Dr F. Smotlachu a širší kruhy 膷lenstva o nutnosti jednotné a 艡ádn臎 vedené organisace pro v臎deckou i praktickou mykologii v 膶eskoslovensku. Po celý rok trvalo toto úsilí. Dr Smotlacha udr啪el však svoji posici p艡i valné hromad臎 膶eskoslovenské mykologické spole膷nosti v 膷ervnu Po膷etná skupina jejího 膷lenstva pak opustila její 艡ady a krátce nato obnovila 膷innost Mykologického klubu. Jakmile 膶eskoslovenský mykologický klub zvládnul základní organisa膷ní zále啪itosti, p艡istoupil v r k vydávání 膷asopisu 膶eská mykologie. Tento, v po艡adí t艡etí mykologický 膷asopis, navázal v臎dom臎 na tradici zaniklé M ykologie. Tuto tradici p艡edstavovali v redakci nového 膷asopisu dva 膷elní spolupracovníci bývalé Mykologie, hlavní redaktor Dr A. P i 1 á t a prof. Dr K. Cejp. Nejblí啪e mladší generaci 膷s. mykolog暖, která svou aktivitou se zna膷n臎 podílela na vzniku nové organisace i 膷asopisu, zastupoval v redakci Dr J. H e- r i n k. Tajemníkem redakce se stal agilní jednatel 膶s. mykologického K lubu 1. Charvát. Tato redak膷ní skupina pracovala po celé prvé desetiletí 膷asopisu. Po膷átky nového 膷asopisu nebyly snadné. Finan膷ní prost艡edky pro vydávání prvého ro膷níku poskytly pouze 膷lenské p艡ísp臎vky a p艡edplatné 膷asopisu. Vydávání umo啪nila také nezištnost všech p艡isp臎vatel暖, kte艡í se dobrovoln臎 vzdali honorá艡e. Vydávání druhého a啪 pátého ro膷níku platn臎 napomáhala podpora 194

8 ministerstva školství. V r byla provedena celostátní reorganisace edi膷ní 膷innosti a vydávání 膷asopisu se ujalo od druhého sešitu 6. ro膷níku P艡írodov臎decké nakladatelství v Praze. Toto opat艡ení znamenalo zlepšené hospodá艡ské mo啪nosti 膷asopisu. Kone膷né zajišt臎ní 膶eské mykologie nastalo pak v 7. ro膷niku (1953), jeho啪 vydávání p艡evzalo nakladatelství 膶eskoslovenské akademie v臎d. Tak, jak se postupn臎 zlepšovaly vydavatelské mo啪nosti, zdokonalovala se se i úprava 膶eské mykologie. Rozsah prvého ro膷níku 膷inil 8 tiskových arch暖 úzkého formátu (který ve ro膷níku se stal ješt臎 nevhodn臎jším). Po p艡evzetí 膷asopisu N膶sAV došlo k rozší艡ení na 12 tiskových arch暖 representativního formátu a jubilejní 10. ro膷ník byl znovu rozší艡en o další 4 archy. V 10. ro膷níku dosáhl tedy 膷asopis dvojnásobného rozsahu (256 stran) proti ro膷níku prvému. Soub臎啪n臎 se zv臎tšováním rozsahu i formátu se zlepšovala jakost papíru a typografická úprava. Obrazové vypravení, které 膷asopisu poskytovaly zejména fototéky A. Piláta, J. Herinka a I. Charváta, se zlepšovalo jakostí papíru a ve 4. ro膷níku byly otišt臎ny prvé reprodukce fotografických obraz暖 hub na p艡ílohách z k艡ídového papíru. Rovn臎啪 ve 4. ro膷níku dostali 膷tená艡i prvou barevnou tabuli 膷asopisového atlasu. Do konce 10. ro膷níku provází 膷asopis ji啪 24 barevných tabulí atlasu. Pracovali na nich m alí艡i O. Ušák (15), V. M e 1 - z e r (6 ), Jan Herink (2) a Z. Valentová (1). Soudobé vypravení 膶eské mykologie je zásluhou 膶eskoslovenské akademie v臎d a jejího nakladatelství takové, 啪e je nesporn臎 jedním z nejlepších sv臎tových mykologických 膷asopis暖. Chceme však v臎艡it, 啪e vývoj 膷asopisu v tomto sm臎ru není zdaleka ješt臎 ukon膷en. Také obsah 膶eské mykologie prod臎lával sv暖j vývoj. Od po膷átku v n臎m zám臎rn臎 p艡evládala mykologie teoretická, nebo钮 p艡edevším takto bylo nutno zd暖vodnit existenci a pot艡ebnost 膷asopisu. Redakci 膷asopisu se poda艡ilo ji啪 v prvém ro膷níku získat ke spolupráci valnou v臎tšinu 膷eskoslovenských mykolog暖 systematik暖 a florist暖. Z nejstarší generace byl to ješt臎 J. Velenovský, z dalších pak K. Kavina, J. Mack暖, V. Melzer, F. Neuwirth a J. Šimr. Školu J. Velenovského zastupoval K. C e j p, A. P i 1 á t a V. V a c e k. K nim se p艡idru啪ili další spolupracovníci: R. Benda, J. Horák, E. Horní膷ek, I. Charvát, K. K艡í啪, A. Procházka, V. J. Stan臎k, J. Strnad, Z. Schaefer, F. Šmarda, J. Šmarda a po膷etná skupina mykolog暖 mladších a nejmladších generací (O. Fassatiová, J. Herink, J. Hlavá膷ek, F. Kotlaba, J. Kubi膷ka, K. Kult, Z. Moravec, J. Ne膷ásek,. A. N o v a c k ý, Z. P o u z a r, A. P艡íhoda, V. Skalický, M. S v r 膷 e k, S. Šebek a Z. Urba n). Mezi p艡evládající práce systematické a floristické za膷ínají ve 3. ro膷níku pronikat práce z oboru mykologické fytopathologie (E. Baudyš, C. Blattný, J. Paclt, A. P艡íhoda, V. Rypá膷ek s r暖znými spolupracovníky, V. Skalický, J. Smolák). Prací z oboru mykologické mikrobiologie, které v prvních ro膷nících byly jen málo zastoupeny, v posledních ro膷nících p艡ibývá (dosud uve艡ejnili své práce: J. B e n a d a, P. F r á g ner, M. Hejtmánek, N. Uhrová-Hejtmánková, A. Kocková se spoluprac., V. Ondrušová, Z. Svatek, V. Valenta). 膶asopis p艡inášel dále biografie k p艡íle啪itosti 啪ivotních výro膷í, nekrology, vybrané zprávy z organisa膷ního d臎ní 膷eskoslovenské mykologie a referátovou bibliografii hlavn臎 domácích prací. Thematy u啪ité mykologie se zabývala menší 艡ada prací. O propagaci sb臎ru a p臎stování hub, hodnocení a úprav臎 jedlých hub psali J. Herink, K. K艡í啪, 195

9 A. Lukavec, J. 艠ezník, G. Šindelka, J. Zeman. O toxikologii, hub J. Herink, E. Horní膷ek, I. Charvát,, J. K u b i 膷 k a, K. Ku n e š, A. Pilát, A. Procházka, K. V o n e š. Do 膷asopisu p艡isp臎li i mykologové lidov臎 demokratických stát暖, T. B u k o w- s k i (Polsko), C. Chinková (Bulharsko), E. N á n a y (M a膹arsko). Nápl艌 膷asopisu byla tedy velmi pestrá a dotýkala se nejr暖zn臎jších úsek暖 theoretické i praktické mykologie. V臎tšina p暖vodních nebo jiných d暖le啪itých prací byla provázena cizojazy膷nými souhrny, které umo啪艌ovaly poznávání výsledk暖 naší mykologické v臎dy zahrani膷ními mykology. 膶eská mykologie uzavírá prvé desetiletí rušné práce, její啪 výsledky byly a jsou kladn臎 oce艌ovány. Z nejpovolan臎jších hlas暖 dostalo se 膷asopisu uznání akademika prof. Dr. B. N 臎 m c e ( Deset let 膷eskoslovenské botaniky, Preslia 27 : , 1955). Také organisátor 膷asopisu 膶s. mykologický klub, byl 膶eskoslovenskou akademií v臎d uznán za organisaci, která representuje soudobou 膷eskoslovenskou mykologii, a zahrnut mezi výb臎rové spole膷nosti 膶SAV jako 膶eskoslovenská v臎decká spole膷nost pro mykologii. Dosa啪ené úsp臎chy zavazují organisátory 膷asopisu 膶eská mykologie k další úsilovné práci pro rozvoj 膷eskoslovenské mykologie. Tím spíše, 啪e nikdy nebylo lepších podmínek pro uskute膷艌ování tohoto rozvoje, ne啪 dnes. Jaké jsou n臎které výhledy do dalších ro膷ník暖 膷asopisu? Rozši艡ování thematického obsahu do dalších mykologických disciplin, zejména mykologické pathologie, zd暖vod艌uje dopln臎ní redak膷ní rady 膷asopisu dalšími odborníky, které bylo p艡ijato ustavující valnou hromadou 膶s. v臎decké spole膷nosti pro mykologii 29. V Bude t艡eba pe膷ovat o za艡azování souborných a p艡ehledných prací, které by poskytovaly metodické pokyny po další r暖st a rozvíjení práce sou膷asných i nastupujících mykologických generací. Tento úkoí je zvlášt臎 naléhavý v období zapo膷atého vydávání velké Flory 膶SF-. Ve stejné souvislosti se jeví pot艡eba zve艡ej艌ování drobných systematických a floristických p艡ísp臎vk暖, nejlépe v pravidelné rubrice. P艡ínosem pro t艡íbení názor暖 bylo by zavedení rubriky pro diskusi, v ní啪 by bylo mo啪no zaujímat kritické stanovisko k pracím, které byly uve艡ejn臎ny v 膶eské mykologii i jiných 膷asopisech. Stejnému ú膷elu by poslou啪ilo pravidelné otiskování nejen referátové, ale i kritické bibliografie domácích prací. Bylo by ú膷elné také zavedení pravidelné rubriky organisa膷ních zpráv, aby tak byl p艡ipravován materiál pro historii 膷eskoslovenské mykologie. I kdy啪 膶eská mykologie je 膷asopisem p艡evá啪n臎 pro v臎deckou theoretickou mykologii, nem暖啪e ponechávat stranou otázky mykologie praktické. Tím spíše, 啪e dosud existující 膷asopis pro popularisaci praktické mykologie, 膶asopis 膷s. houba艡暖, tuto svoji funkci nále啪it臎 neplní. K náprav臎 zde nedošlo ani po zásahu biologické sekce 膶SAV v kv臎tnu t. r. a po letošním úmrtí redaktora 膶膶sH Dr Smotlachy je ješt臎 mén臎 proveditelná. Pot艡eba samostatného 膷asopisu tohoto druhu je však v našem stát臎 zna膷ná. Vy艡ešit tuto otázku bude jedním z naléhavých vydavatelských úkol暖. 膶eská mykologie m暖啪e ovšem platn臎 napomáhat k jeho spln臎ní, v krajním p艡ípad臎 rozší艡ením svého obsahu o zvláštní p艡ílohu, v臎novanou otázkám u啪ité mykologie. 196

10 T艡etí p艡ísp臎vek k poznání 膷eskoslovenských pe膷árek: pe膷árka sn臎hobílá - Agaricus chionodermus Pilát MUDr Josef H erink A. Pilát popsal ve své monografii pe膷árek (1951) zajímavý druh, p e 膷 á r k u sn臎hobílou Agaricus chionoderm us Pil. Zjistil jsem tuto houbu na n臎kolika dalších stanovištích v 膶eskoslovensku a sd臎luji výsledky studia houby podle t臎chto sb臎r暖. Agaricus chionoderm us Pilát Pe膷árka sn臎hobílá. A garicus chionoderm us Pilát A., Acta Mus. Nat. Pragae, 7, B 1 : 11, 23, , ,. 60 (phot.), t. 3 (color.), t (phot.), K lí膷 etc.: 400,. 592 (phot.), 1951 Acta Mus. Nat. Pragae, 9, B 2 :2 1, f. 22 (phot.), t. 4a b (phot.), 1953 Hlavá膷ek J., 膶asopis 膷s. houba艡暖 (Mykologický sborník), 29 : 102, Popis: Druh st艡ední a啪 velký. Plodnice rostou hromadn臎, v menším po膷tu jednotliv臎, 艡id膷eji v málo po膷etných trsech. Vývoj plodnice bivelangiokarpní: mladá plodnice je obalena tence blanitým, hedvábn臎 lesklým, bílým celkovým obalem, který jen lehce p艡iléhá k povrchu klobouku, sr暖stá však se spodní plochou závoje a sdílí s ním jeho vývoj. P艡i rozvíjení klobouku se celkový obal na povrchu klobouku roztrhává v hrubé útr啪ky, v臎tšinou trojhranného tvaru. Tyto útr啪ky postupn臎 odpadávají anebo p艡isychají k povrchu klobouku, p艡i 膷em啪 slámov臎 a啪 bled臎 oran啪ov臎 ze啪loutnou; nejdéle se uchovávají p艡i okraji klobouku, na p艡. na jeho okrajovém lemu ze závoje. Klobouk st艡edový, v mládí kulovitý s oplošt臎lým vrcholem, a啪 válcovitý 8 tup臎 zaobleným vrcholem, okraj se rozši艡uje k celé délce t艡en臎 v podob臎 závoje; velmi brzy dochází k p艡etr啪ení závoje v jeho dolní 膷ásti, která na spodin臎 t艡en臎 vytvá艡í botku; dospívající klobouk má tvar paraboloidní s oplošt臎lým vrcholem, okraj pokra膷uje v horní 膷ást závoje, její啪 spodní plocha se postupn臎 odtrhává od povrchu t艡en臎; dosp臎lý klobouk ploše paraboloidní, s oplošt臎lým st艡edem, okraj p艡esahuje lupeny 2 5 mm širokým lemem, šikmo podehnutým (místy však vzh暖ru se ohrnujícím), blanitým, na ploše p艡ivrácené k lupen暖m rýhovaným, bílým; ve stá艡í klobouk ploše klenutý s nízkým a širokým, na st艡edu lehce promá膷knutým hrbem, n臎kdy mírn臎 radiáln臎 zprohýbaný, s ohrnujícím se okrajovým lemem; v dosp臎losti (4) 6 12 cm šir., st艡edn臎 masitý, du啪nina blí啪e st艡edu 8 16 mm tlustá, k okraji zvolna se zten膷ující. Poko啪ka klobouku je radiáln臎 a啪 ke st艡edu spolu s du啪ninou slupitelná, suchá, velmi jemn臎 paprs膷it臎 vlásenito-plstnatá, v dosp. u okraje jemn臎 radiáln臎 rozsedala (n臎kdy vlákna zaknocena a啪 v p艡itisklé šupinky), hedvábn臎 lesklá, zprvu sn臎hobílá, v dosp臎losti slámov臎 na啪loutlá (zejména na st艡edu) a u okraje povrchová vlákna umbrov臎 zahn臎dlá, ve stá艡í u okraje lehce r暖啪ovofialová (prosvítající barva lupen暖), poran臎ním dosti zvolna výrazn臎 slámov臎 啪loutnoucí, sušením naoran啪ov臎le slámo啪lutá. Du啪nina dob艡e rozlišena od du啪niny t艡en臎, zprvu hutn臎, ve stá艡í m臎kce pls钮ovitá, zprvu dosti š钮avnatá, nad lupeny tence prosáknutá, po oschnutí hedvábn臎 lesklá, bílá, nad lupeny v dospívání r暖啪ová, v dosp臎losti fialová, ve stá艡í umbrov臎 nahn臎dlá, na 艡ezné ploše dosti zvolna slab臎 slámov臎 啪loutnoucí, po usušení oran啪ovo-slámo啪lutá; acetabulum m臎lké, s nízkým okrajem. 197

11 W f ": F * * i f i K 1»...* J 1. Pe膷árka sn臎hobílá Agaricus chionoderm us Pilát. Pa啪ení v boubínském poho艡í, 4. V II leg. J. Herink a J. Kubi膷ka. Photo J. Herink. 198

12 Lupeny p艡ímé, v mládí a dospívání obloukovit臎 klínovité, k okraji klobouku zú啪ené, u t艡en臎 zaoblen臎 zú啪ené, v dosp臎losti tém臎艡 lineární, k okraji klobouku zú啪eny, u t艡en臎 šikmo zaobleny, volné, ve stá艡í a啪 oddálené od hrany acetabula, povrchu hladkého, ost艡í tenkého; po膷etné (na p艡. 110 p艡i pr暖m臎ru. P 艡 'i i n H f c 1 ISÉPM L A m P j j l h L 1 A l }j ^ J臍a i i l w H w.v.vas^ ^ B j M i:' * 钮.; : ír VW K i. W r i > < 钮? -. t t í N 4 B :%,--i - V B * *. - H,».,..» n ' mljkí*''' ^ * 3 3. Pe膷árka sn臎hobílá Agaricus chionoderm us Pilát. Obrubce os. Obora: les Obrubce, 19. V II leg. J. Herink. Photo J. Herink klobouku 4,5 cm), dosti husté; tenké, v dosp臎losti 4 9 mm široké; hygrofanní, v mládí bledé, v dospívání 啪iv臎 sv臎tle r暖啪ové (jako lupeny dospívajících exemplá艡暖 Agaricus cam pester L. ex Fr., sensu Lange), brzy bled臎 šedofialové, v plné zralosti 膷okoládov臎 hn臎dofialové, drobn臎 kropenaté, ost艡í stejnobarevné; lamelluly 3 艡ád暖, uspo艡ádány v soum臎rné systémy s prom臎nlivými délkami la- 199

13 mellul tého啪 艡ádu, ukon膷eny šikmo zaoblen臎 voln臎, dlouhé také napojením na lupeny; du啪nina lupen暖 š钮avnatá, k艡ehká, bílá. Výtrusný prach za vlhka 膷okoládov臎 umbrový, po uschnutí doutníkov臎 umbrový. T 艡 e 艌 oblý, v mládí a dospívání válcovitý s mírn臎 zú啪eným vrcholem a mírn臎 rozší艡enou basí, ukon膷en zaoblen臎, pouze u jedinc暖 rostoucích v trsu krátce zú啪en臎, 'v dosp臎losti a啪 stá艡í válcovitý s vrcholem rozší艡eným, na basi tup臎 zaoblený, p艡ímý a啪 mírn臎 zprohýbaný, relativn臎 dlouhý, v dosp臎losti (5) cm dlouhý, uprost艡ed mm a na basi mm tlustý; povrch jemn臎 podéln臎 vláknitý, hedvábn臎 lesklý, bílý a啪 smetanový, v dosp臎losti a zejména ve stá艡í na vrcholu bled臎 hn臎dofialový a啪 šedofialový, na basi ve stá艡í bled臎 啪lutooran啪ový, poran臎ním zvolna slámov臎 啪loutnoucí, po usušení oran啪ovo啪lutý.prsten visutý, n臎kdy velmi úzký (dojde-li k p艡etr啪ení horní 膷ásti závoje blízko t艡en臎), jindy 5 10 mm široký, umíst臎n vysoko, horizontáln臎 a啪 šikmo, úplný nebo neúplný (kdy啪 膷ást závoje z暖stane v souvislosti s okrajem klobouku), blanitý, s okrajem n臎kdy krátce rozeklaným, s horní plochou hladkou, hedvábn臎 lesklou, bílou, se spodní plochou plstnatou a啪 vlo膷kovité plstnatou, slámov臎 na啪loutlou, po usušení oran啪ovo啪lutou; z艡ídka uvízne na okraji prstenu útr啪ek celkového obalu. Botka povléká dolní 膷tvrtinu a啪 t艡etinu t艡en臎, má z艡eteln臎 odstávající okraj; zevní povrch botky je hladce plstnatý, bílý, brzy plavooran啪ový; 膷asto je botka roztrhána v jemné nebo i hrubší, 艡ídce roztroušené útr啪ky. Du啪nina t艡en臎 jemn臎 vláknitá, v dosp臎losti ve st艡edu pro艡ídlá v hust臎 pavu膷inatou d艡e艌, rigidní, hedvábn臎 lesklá, v mládí-dospívání bílá, na 艡ezu dosti zvolna slámov臎 啪loutnoucí (nejvíce pod povrchem), ve stá艡í v basi plavooran啪ová, po usušení celá oran啪ovo啪lutá. H y f y bez p艡ezek. Trama lupen暖 pravidelná, pozd臎ji pon臎kud nepravidelná, z hyf válcovitých, 5 8 j, tlustých; subhymenium v臎tvit臎 buni膷ité. B a s i d i e stopkat臎 kyjovité, s vrcholem tup臎 zaobleným, v zralosti vy膷nívající nad hymenium, X 7 x, se 4 sterigmaty 2,4 3,6 x dlouhými. Ost艡í lupen暖 heteromorfní, s marginálními bu艌kami kyjovitého a啪 stopkat臎 hruškovitého tvaru, X (7) ft. Výtrusy na bo膷ném profilu eliptické a啪 úzce mandlovité, s malým šikmým apikulem, 7,2 8,4 (9,6) X 4,8 5,4 (6) /a, na 膷elném profilu vej膷ité; blána hladká, slo啪itá, bez klí膷ního otv暖rku, polopr暖hledná, umbrov臎 hn臎dá, v obsahu 1 2 tukové kapky. Pach dlouho nez艡etelný, v dosp. slab臎 fenolovit臎 h艡íbkovitý (Boletus edulis), p艡i zasýchání zesílí ve v暖ni polévkového ko艡ení, smíšenou s nasládle fenolovitým pachem; tento pach dlouho p艡etrvává v herbá艡i, i po otrav臎 exsikátu sírouhlíkovými parami. Chu钮 slabá, nasládle fenolovit臎 h艡íbkovitá. Na povrchu sušené houby se brzy po usušení objevuje bílý výkv臎t v r暖zném mno啪ství. Makrochemícké reakce: Guajak. tinktura: do 10 min. negativní (u jednoho sb臎ru zvolna slab臎 positivní jen v basi t艡en臎) Fenol 2 % : zvolna slab臎 vínov臎 膷ervená. Formol 40% : negativní. Sulfoformol: negativní. NaOH ( % ): poko啪ka klobouku zvolna ble膹ounce plavooran啪ová, du啪nina nereaguje. Skalice zelená 10% : bled臎 šedozelená, nejsyt臎ji nad lupeny, a lupeny. Anilinový olej: poko啪ka klobouku zvolna syt臎 slámo啪lutá a啪 sv臎tle citronová, du啪nina nereaguje. Anilinový olej X konc. kyselina dusi膷ná na poko啪ce klobouku: v míst臎 sk艡í啪ení slámo啪lutá sra啪enina, v její blízkosti se barví anilinová kapka oran啪ov臎 (reakci dává i sušená houba). Kyselina sírová konc.: poko啪ka klobouku zvolna bled臎 r暖啪oví a啪 fialoví, pak op臎t odbarví, du啪nina nereaguje. Kyselina dusi膷ná konc.: poko啪ka klobouku slab臎 fialoví, pozd臎ji 200

14 uliwrol^g^y^g^ w^^sllwšk \ w 啪 «^ r I l jabi j S J^ L P M P - 5 ^ : Jm ^ ; : ' d B í c. íw ^ 3 S l'' 2?. b i b i i b I m m w i i w ^ b b b J b w 1' ^ o l 2 * ^ J 2 «? <4ávv: ^H f j vy B H /w*^ 1 f i-* %.'W臍»臍m & ' mb臎b臎m* ám\ w * Mr *«^ 181 -:;:^;v;^-^m >1p8ft-^%^ * I ' /-?. ; / ". ; -. '- '" ' ' '.. 2. Pe膷árka sn臎hobílá A garicus chionoderm us Pilát Obrubce os. Obora: les irvobrubce, 19. V II leg. J. Herink. Photo J. Herink 201

15 ze啪loutne (nutno ov臎艡it, zda nešlo o 啪loutnutí po tlaku sklen臎né ty膷inky, kterou bylo 膷inidlo nanášeno); du啪nina nereaguje. Kyselina solná konc.: všude negativní. Ekologie : Saprofyt, vyr暖stající z hlubších vrstev humusu, tak啪e base t艡en臎 je hluboce pono艡ena do substrátu. Vegetuje v lesích, spíše jehli膷natých nebo smíšených, ale i listnatých. Fruktifikuje spíše v 膷asném ne啪 pozdním lét臎, také v pozdním jaru. Houba je dosud známa jen z 膶eskoslovenska. Nejd艡íve byla zjišt臎na v okolí Karlštejna, kde byla na typické lokalit臎 nalézána od prvého sb臎ru ka啪doro膷n臎. Další, dosud neuve艡ejn臎ná stanovišt臎 jsou: 膶echy: Údolí Všenorského potoka u Dob艡ichovic, v holé smr膷in臎, 3. X I. 1951, leg. Z. Pouzar (herb. Musei Nat. Pragae). 膶e艡enice os. Po艡í膷ko v Posázaví, ve smíšeném lese (jedle, habr, lípa), 29. V leg. J. Kubí膷ka (herb. myc. Herink Nr. 295/44). Hora Pa啪ení v boubínském poho艡í, u Lukenské silnice, ve smr膷in臎 s buky, 4. V II. 1954, leg. ]. Herink a J. Kubická (herb. myc. Herink Nr. 119/54). Obrubce os. Obora, les Obrubce, ve smíšeném lese (smrk, borovice lesní, mod艡ín, dub), 19. V II. 1956, leg. J. Herink (herb. myc. Herink Nr 79/56). Morava: O艡ešín u Brna, ve smíšeném lese, 10. X leg. K. K艡í啪 (herb, myc. Herink Nr 736/53). Slovensko: Javorina, údolí Bialky, ve smr膷in臎, 15. V II. 1955, leg. H. Jermanová (herb. myc. Herink Nr. 325/55). Poznámky: Materiál, který jsem studoval, velmi dob艡e souhlasí s popisem i vyobrazením, které uve艡ejnil A. Pilát. 沤loutnutí povrch暖 a du啪niny po poran臎ní jsem pozoroval v dob臎 mnohem kratší, ne啪 udává A. Pilát. A garicus chionoderm us je druhem výte膷n臎 charakterisovaným. Ve specifických znacích sdru啪uje habitus a 啪loutnutí Agaricus arvensis s úpravou celkového obalu a závoje podle typu Agaricus cam pester. P艡íbuznost se skupinou A. cam~ pester podtrhují barva dospívajících lupen暖 a nenápadné marginální bu艌ky. F. H. M ö 11 e r ve svých poznámkách k práci A. Piláta o 膷eských pe膷árkách (Friesia, 4 :208, 1951) píše, 啪e A. chionoderm us se odlišuje od Agaricus aestivalis (M oll.) Moll. relativn臎 širšími výtrusy: A. aestivalis Moll. (Friesia, 4 : 50 51, t. 4 a, ) má výtrusy vej膷ité, 6 8 X 4 4,5 (5) j.. F. H. Möller popisuje ost艡í lupen暖 jako fertilní, zatím co A. Pilát udává pro sv暖j A. chionoderm us velmi nenápadné marginální bu艌ky. Tyto rozdíly mezi ob臎ma druhy mohou však být hodnoceny v mezích mo啪né variability. Ostatní specifické znaky obou druh暖 spolu nápadn臎 souhlasí. Není proto vylou膷eno, 啪e A. chion o derm us je toto啪ný s A. aestivalis, zejména s jeho odr暖dou var. flavotactus Moll. Pom臎r A. chionoderm us k Agaricus flavescen s Gill. bude nutno vyjasnit. Systematické postavení A. chionoderm us je dosud málo ur膷ité. Autor druhu se o jeho za艡ad臎ní p艡esn臎ji nevyjád艡il. Zdá se mi, 啪e houba p艡es sv暖j habitus a 啪loutnutí nepat艡í do sekce A rvenses Konr. et Maubl., nýbr啪 啪e spíše nále啪í do sekce Cam pestres Konr. et Maubl. V této sekci by A. chionoderm us m臎l nejblí啪e p艡íbuzný druh A. edulis (Vitt. ex Schaeff. et M oll.). Summa Contributio ad cognitionem Agarici chionodermi Pilát (A cta Mus. Nat. Pragae 7 B 1 : 11, 23, , , 1951). 202 Descriptio: Species m edia usque magna, gregaria-solitaria vel subcaespitosa. Evolutio carposom atis bivelan giocarpa: vel暖m universale tenuiter m em branaceum, subtom ento'

16 sum, sericeo'nitens, album, pileo leviter adpressum (sed non accretu m ), velo superiori accretum ; p iieo expanden te velum univ. in su perficie p ilei in fragm en ta sat m agna, triangularía, praecipue prope m arginem pilei irregulariter dispersa, postea vel adnata et flav escen tia vel evanescentia diffran git. P ileus centralis, prim itus globosu s centro paulum depresso vel breviter cylindraceus apice glo' bato, m argine in velum superius ad totam stipitis longitudinem expanden te; pars in ferior veli superioris m ox ad basim stipitis transverse abrupta, unacum velo universali caligam form ans. Pileus expanden s com panulatus centro applan ato, m argine in partem superiorem veli superioris ad apicem stipitis erum pente. P ileus m aturus explanato-cam panulatus, centro depresso, dein de plano-convexus centro late subum bonato (um bon e nonnum quam centro d ep resso), (4) 6 12 cm latus, carnosus, m argine lam ellas 2 5 mm exceden te. C utícula pilei unacum carne radialiter secernibilis, fibrilloso'tom en tosa, sicca, in m aturitate m arginem versus rim osula usque adpresse fibrilloso -squ a- m ulosa, sericeo-nitens, chion ea, adu lta centro stram inea et m arginem versus u m brino-inhalata, in vetustate m arginem versus roseo- (vel lilacin o-j inhalata, vulnerata len iter saturate stram inea, siccata saturate flavescen s. C aro 8 16 m m crassa, m arginem versus len iter attenuata, a stipite discreta, tom entosa (adu lta m ollis), succosa, siccans sericeo-nitens, albcn, prope basim lam ellarum mox rosea, violacea, deinde um brina, secta leniter stram inea vel lutescens, siccata saturate fla vescens. L am ellae sat n um erosae (e. g. 110 in pileo 4,5 cm lato), rectae, cuneatae, m arginem pilei versus attenuatae, stipitem versus obliqu e rotundatae, liberae, laeves,, acie tenues, hygrophanae, prim itus pallid ae, m ox roseae (sicut lam ellae Agarici campestris L. ex Fr. sensu Lange ad olescen tis), adultae griseo-v iolaceae, m aturde u m brin o-violaceae, dense m aculatae, acie con colores; lam ellu lae tridym ae, sym etrice dispositae, stipitem versus obliq u e rotundatae, liberae vel lam ellis adnatae; caro m ollis, fragilis. Sporae in cum ulo tabacino-um brinae. Stipes teres, prim itus cylindricus apice subattenuatus et basi subclavatus (solum in exem plaribus caespitose crescentibus basi d epresso-atten u atu s), postea cylindricus apice dilatatus, rectus vel sub flexuosus', relativiter longus, basi in substratum im m ersus, adultus (5 ) cm longus, m edio mm crasus (basi usqu e mm crassu s), fibrillosu s, laevis, sericeo-nitens, albus vel crem eo-albu s, adultus apice um brino- vel griseo-violaceu s, basi su bflavescens, siccatus saturate flavescen s. A nnulus superus, obliqu e pendulusi, horizon talis vel obliquus, m em branaceus, m argine subscisso, 5 10 m m latus (nonnum quam an gu stior), su perficie superiori laevi, sericeo-nitente, alba, su perficie in feriori tom entosa usque floccoso-tom en tosa, alba, m ox stram inea vel flavescente, siccatus flav escen s (praecipue su perficie in feriori); in exem plaribu s nonnullis ad m arfinem annuli fragm en ta veli universalis adhaeren t. C aliga partem in feriorem (l U 1/3) adornans, m argine su periori libero, anguste reflexo, nonnum quam in fragm en ta diffracta, tom entosa, s eric e o-subnit en s, alba, m ox flav escen s vel subaurantiaca. C aro fibrosa, solida, d ein de centro den se aran eosa, rigida sericeo-nitens, alba, secta leniter stram inea (praecipue sub cutícula), adulta apice griseo-violacea, basi isabellin o-subau ran tiaca, siccata saturate flavescen s. H yphae efibu latae. T ram a lam ellaru m regularis, postea subirregularis, e hyphis cylindraceis, 5 8 [x diam. Subhym enium ram oso-cellulosum. B asid ia clavata, apice obtuso, m atura hym enium superantia, X 7 12 x, tetrasterigm atica (sterigm ata 2,4 3,6 x lo n g a ). A cies lam ellarum su bheterom orpha cellu lis m argincdibus inconspicuis, clavatis vel pyriform ibus, X (7) (j.. S porae ellipticae vel anguste am ygdaliform es, apicu lo obliquo, 7,2 8,4 ( 9\6) X X 4,8 5,4 ( 6) (i, laeves, poro germ inativo carentes, sub pellucid ae, um brinae, 1 2 guttulatae. O dor subnullus, dein de d ebilis phen oli et Boleti edulis, siccitate apparet insignis: extracti carnis sec. Liebig unacum p hen olo. S ap or debilis Boleti edulis phen olati. Fungus exsiccatus m ox pulvere albo tota superficie m aculatus. Reactiones macrochemicae: Tinctura gu ajaci: negativa vel basi stipitis leniter subpositiva. P henolum (sol. 2 % a q u o sa ): leniter vinosa. F orm aldehydu m 40 % : negativa. F orm aldehydu m c. acido sulphurico: negativa. N atrium hydrooxydatum (sol % a q.) : cutícula pilei len iter p allid e isabellin o-au ran tiaca, caro iners. Ferrum sulphuricum (sol. 10 % a q.): griseo-viridis (praecipue lam ellae). O leum an ilin i: cutícula pilei leniter stram inea usque citrino-lutea, caro iners. O leum anilini acido nítrico cruciatum : aurantiaca. Acidum sulphuricum con c.: cutícula pilei len iter rosea vel lilacina, d ecoloran s; caro iners. Acidum nitricum conc.: cutícula pilei len iter s u b lila c in a d e in d e citrina (? ), caro iners. Acidum hydrochloricum conc.: negativa. O e cología: fungus saprophyticus, in silvis hu m osis (praecipue con iferis vel m ixtis) aestate ineunte crescens. In C echosiovakia in altitudine 200 usque 1000 m s. m. occurrit. 203

17 Adnotationes : Inquiritur, an A garicus aestivalis (Möller) Möller, praecipue eius varietas flavotactu s M öll., est identicus. Characteres specifici A garici chionoderm i et A garici aestivalis omnino bene concordant. Sporae Agarici chionoderm i latiores et cellulae marginales inconspicuae sunt. In A garico aestivali cellulae marginales absunt et reactio cruciata sec. Jul. Schaeffer (anilin暖m X acidum nitricum) negativa. Positione systematica sectionibus C am pestres Konr. et Maubl. et A rvenses Konr. et Maubl. intermedius, potius sectioni C am pestres adhaerens, ubi A garicus edulis (Vitt, ex Schaeff. et Möll.) propinquus. P艡ísp臎vek k poznání našich zástupc暖 Laboulbeniales Dr Olga F assatiová a Dr. M iloš F assati*) L abou lben iales jsou zvláštním 艡ádem v艡eckatých hub, pozoruhodným nejen morfologicky, nýbr啪 i zp暖sobem 啪ivota. 沤ijí jako ektoparasiti na r暖zném hmyzu, jejich parasitismus však není hmyzu p艡íliš nebezpe膷ný. Zasahují v臎tšinou jen do povrchových vrstev chitinové poko啪ky a jen n臎kdy pon臎kud hloub臎ji pod epidermis, nikdy však nep暖sobí smrt hmyzu, jak dokázali v poslední dob臎 svými pracemi Richards a Smith (1955) u rodu H erpom yces Thaxt. U v臎tšiny však zp暖sob 啪ivota p艡ipomíná spíše epifytismus a na základ臎 této ojedin臎losti byl pro n臎 Steinhäusern (1949) ra啪en název externální mikrobiota. Vegetativní stélka t臎chto hub i s rozmno啪ovacími orgány je velmi nepatrných rozm臎r暖, maximáln臎 1 mm velká, a je tvo艡ena malým po膷tem bun臎k. M akroskopicky vypadají tyto houby jako drobné výr暖stky nebo chloupky, barevn臎 podobné chitinové poko啪ce hmyzu. Zp暖sob pohlavního rozmno啪ování (askogonium s trichogynem) p艡ipomíná pon臎kud pohlavní rozmno啪ování u ruduch, a proto byl jejich p暖vod, a tím i p暖vod všech v艡eckatých hub, n臎kterými autory odvozován od ruduchovitých 艡as. U v臎tšiny rod暖 vyr暖stají na té啪e stélce sam膷í i sami膷í orgány, u n臎kterých však existuje dvoudomost, p艡i 膷em啪 sam膷í i sami膷í jedinci se vyskytují na tém啪 hmyzím jedinci. Dvoubun臎膷ná askospora klí膷í na povrchu hmyzu tak, 啪e basální p艡íchytná bu艌ka odd臎lí dv臎 bu艌ky, z nich啪 jedna vytvo艡í t. zv. no啪ku, která p艡idr啪uje pozd臎ji celou stélku k substrátu a je tmav臎ji zbarvena ne啪 ostatní bu艌ky, a druhou bu艌ku, z ní啪 mohou pozd臎ji vyr暖stat haustoria do poko啪ky hmyzu. Apikální bu艌ka p暖vodní askospory se pak segmentuje šikmými p艡ehrádkami. Spodní bu艌ky slou啪í jako nosná 膷ást a horní nesou pohlavní orgány. Na tvaru, po膷tu a rozestavení t臎chto n臎kolika bun臎k se zakládá rozlišování jednotlivých rod暖 a druh暖. Askogonium je oby膷ejn臎 vakovitého peritheciálního typu a je opat艡eno trichogynem, na n臎m啪 se zachycují spermacie. Po oplodn臎ní se celé askogonium m臎ní v perithecium. Spermacie vznikají bud vn臎 nebo uvnit艡 antheridií a tento znak ur膷uje jejich p艡íslušnost do jedné ze 膷ty艡 膷eledí (P eyritschiellaceae, L abou lben iaceae, D im orphom ycetaceae a C eratom y cetaceae). V艡ecka mají protáhlý tvar a askopory jsou v臎tšinou v艡etenité a dvoubun臎膷né. Mimo sam膷í a sami膷í orgány vyr暖stají z malé stélky 膷asto n臎kolikabun臎膷ná vlákna (appendices nebo paraíysy) št臎tinovitého charakteru. Jejich umíst臎ní, velikost i tvar jsou typické pro jednotlivé rody. N臎které vytvá艡ejí na stélce jen n臎kolik málo výr暖stk暖 (L abou lben ia), u jiných je jimi stélka porostlá celá (Z odiom yces). Jejich význam je pro sami膷í orgány ochranný a mohou také zadr啪ovati v臎tší mno啪ství vody. V n臎kterých p艡ípadech se na *) Zárove艌 29. p艡ísp臎vek k poznání Carabid暖. 204

18 t臎chto výr暖stcích odšt臎pují antheridiální bu艌ky spermacie. U n臎kterých tyto bu艌ky ztratily pohlavní povahu a fungují pouze jako konidie. L abou lben iales jsou rodov臎 i druhov臎 nejbohatší v tropech, avšak i v mírném pásmu se vyskytuje celá 艡ada zástupc暖. Nejvíce se t臎mito houbami zabýval v Sev. Americe R. T h a x t e r, který vydal v a啪 1924 膷ty艡dílnou monografii obsahující všechny tehdy známé druhy. Tyto základní práce o L abou lben iales vyšlé v Memoirs of American Academie Arts and Sciences jsou nám bohu啪el zatím nedostupné. * *) Evropské zástupce ze 34 rod暖 zpracoval Picard (1913), italské druhy C o 11 a (1934). V palearktické oblasti se jimi dále zabýval v Holandsku Middelhoek (1943, 1947, 1949), v Polsku Siemaszko (1927, 1931). U nás máme jedinou zprávu o t臎chto houbách od Be膷ka (1903), a to o druhu Stigm atom yces B aeri Peyr., který byl nalezen v Praze v Botanickém ústav臎 na mouše domácí. í b / y l i A V z i / 3 Obr. 1: L abou lben ia vulgaris. Obr. 2.: Labou lben ia m elanaria. Obr. 3.: L abou lben ia R ougetii. (pa -- paraíysy, pe perithecium, n no啪ka.) Orig. Zv臎tšeno asi 350krát. Zástupci 艡ádu L a bou lb en iales se vyskytují na r暖zných druzích hmyzu, p艡edevším však na broucích, kte艡í 啪ijí blí啪e vodních tok暖 nebo nádr啪í. Vyr暖stají na krovkách, hlav臎, štítu, no啪kách i tykadlech. Schopnost pronikat tvrdým chitinovým kruný艡em hmyzu p艡edpokládá speciální enzymatickou 膷innost. Zajímavý a dosud neobjasn臎ný je jejich zp暖sob vý啪ivy, kterou 膷erpají 膷asto jen z kutilárních vrstev, velmi chudých na 啪iviny. P艡itom jsou jednotlivé druhy pom臎rn臎 膷asto specialisovány na ur膷ité hostitele, p艡ibli啪n臎 v rozmezí rodu. V posledních letech jsme se zabývali sb臎rem t臎chto hub u nás, zatím však pouze informativn臎. Všímali jsme si zvlášt臎 drobných st艡evlíkovitých brouk暖 * * ) V 膶eskoslovensku existuje jeden exemplá艡 t臎chto monografií, je však deponován v knihovn臎 prof. Domina, která není p艡ístupná. 205

19 z rodu Bem bidion Latr., 啪ijících u vod, na nich啪 jsme nalezli dva druhy rodu L abou lben ia Robin, a to L. vulgaris Peyr. a L. R ougetii Robin. Dále jsme zjistili L. Rougetii na st艡evlí膷ku Brachynus crepitans L. ze sb臎r暖 prof. C e j p a z okolí Rokycan a druh L. m elanaria Thaxt. na tém啪e druhu brouka ze sbírek katedry botaniky KU v Praze. Na tomto sb臎ru však nebyla udána lokalita. P艡ehled hostitel暖 a p艡esná data nález暖 jsou uvedeny v tabulce. Druhy rodu L abou lben ia Robin jsou homothalické, mají stélku slo啪enu z 15 a啪 18 bun臎k. Dvoubun臎臎ná no啪ka se v臎tví ve dv臎 ramena, z nich啪 siln臎jší nese askogonium s pom臎rn臎 krátkým trichogynem a slabší antheridia a parafysy. Spermacia se vytvá艡ejí endogenn臎. i. Obr. 4. Labou lben ia vulgaris vyr暖stající na noze st艡evlí膷ka B em bidion ustulatum. Zv臎tšeno asi 80krát. Foto Dr Háusler. L abou lben ia vulgaris se vyskytuje podle údaj暖 z literatury velmi hojn臎 na druzích rodu B em bidion Latr. Na druhu B em bidion atrocoeruleum Steph. nebyla však dosud zaznamenána. Stélka je temn臎 hn臎dá a啪 膷erná, p艡ibli啪n臎 protáhle hrušti膷kovitého tvaru. Celková velikost se pohybuje mezi /x (naše nálezy od 175 do 260 /x). Perithecium je lahvicovité, X x velké (u našich nález暖 X x,). Je to druh zna膷n臎 variabilní a byla. také u n臎ho popsána 艡ada variet. 206

20 L abou lben ia R ougetii Robin je typem rodu Laboulbenia, popsaným r R o b i n e m a zárove艌 je prvním druhem celého 艡ádu L aboulbeniales, který popsal Robin k poct臎 svého spolupracovníka Laboulb臎na. Byla po prvé nalezena francouzským entomologem Roügetem na st艡evlí膷ku Brachynus crepitans L. r Tento druh se vyskytuje obecn臎 na druzích rodu Brachynus W EBER. Od p艡edchozího druhu se liší v臎tšími rozm臎ry celé stélky ( (x) i,,perithecia ( X x). Náš exemplá艡 na B. ustulatum m臎l stélku velkou 252 x a,,perithecium 140 X 51 ju. Exemplá艡 na B rachynus crepitans ze sb臎ru prof. C e j p a m臎艡il 371 /x a jeho perithecium 112 X 64 x. Na B. ustulatum nebyla L. R ougetii dosud v literatu艡e zaznamenána. L abou lben ia m elanaria Thaxt. dosahuje p艡ibli啪n臎 stejných rozm臎r暖 jako L. vulgaris. Celá stélka m臎艡í x ( u exemplá艡e ze sbírek Bot. ústavu 256 x), má však štíhlejší,,perithecium, jeho啪 rozm臎ry jsou X 35 a啪 45 x (u exemplá艡e ze sbírek Bot. ústavu 120 X 33 ft). Tento druh byl nalézán zvlášt臎 na druzích rodu Anisodactylus D ÉJ. a D iachrom us DUV., na Brachynus crepitans nebyl dosud zaznamenán. Tabulka Labou lben ia Hostitel: Nalezišt臎: L. vulgaris B em bidion tricolor F. Slovakia borealis, Pieniny, 膶ervený Kláštor,, 4. V II. 1953, B em bidion Bohemia centralis, Jarov, 20. V atrocoeruleum STEPH. 4 X B em bidion ustulatum L. Bohemia centralis, Praha-Troja, 27. V B em bidion ustulatum L. Slovakia septentrionalis, Tatranská Kotlina, V III B em bidion Bohemia centralis, 膶elákovice, 31. V. ustulatum L. 8 X a 6. V I B em bidion testaceum D U FT. Bem bidion testaceum D U FT. Slovakia septentrionalis, Tatranská Kotlina, IX Slovakia septentrionalis, Oravský Podzámok, 22. V II B em bidion testaceum DUFT. Moravia septentrionalis, Luha膷ovice, V II B em bidion Bohemia centralis, 膶elákovice, 31. V dentelum THUNB. 2 X B em bidion Bohemia centralis, 膶elákovice, 31. V fem oratum STURM. B em bidion Bohemia septentrionalis, m onticola STURM. Dolánky u Turnova, 11. V II L. Rougetii B em bidion ustulatum L. Slovakia meridionalis, Štúrovo, V Brachynus crepitans L. Bohemia occidentalis, Rokycany, 1946, leg. Dr Cejp. L. m elanaria Brachynus crepitans L.? Literatura Beck G., 1903: Über das Vorkommen des auf der Stubenfliege lebenden Stigmatomyces Baeri Peyr. in Böhmen. Sep. ex Sitzungsberichte d. deut. nat. Ver. f. Böhmen Lotos Nr 3 : 1 2. C o 11 a S., 1934: Laboulbeniales. In Flora italica cryptogama. Pars I: Fungi. 207

21 Soc. Bot. Italiana, Fasc. 16, 157 pp. Giugno. Middelhoek A 1943: Laboulbeniaceae in Nederland. Nederlandsch Kruidkundig Arch : Laboulbeniaceae in Nederland II. - Ibid. 54 : : Laboulbeniaceae in Nederland III. - Ibid. 56 : Picard F., 1913: Contribution á 1 étude des Laboulbeniaceae d Europe et du Nord de FAfrique. Bull. Soc. Myc. Fr. 2 9 : , Tab Richards A. G., Smith M. N., 1956: Infection of cockroaches with Herpomyces II. Histology and histopathology. Ann. Ent. Soc. Amer. 49 : SiemaszkoJ. et W., 1927: Owadorosty polskie i palearktyczne. (Laboulbeniales polonici et palaearctici). Polskie pismo ent. (Bull. ent. de la Pologne), 6/3 4; Toronto, London. MacGraw-Hill Comp., 757 pp. Zusammenfassung Der Artikel stellt den ersten Beitrag zur Kenntnis der Arten der Ordnung L abou lben iales dar, welche in der Tschechoslowakei bisher vorgefunden werden. L abou lben ia vulgaris Peyr. wurde zweiundzwanzigmal an verschiedenen Arten der Gattung B em bidion Latr. sichergestellt, an der Art Bem bidion atrocoeru'leum Steph. wurde sie zum erstenmale vorgefunden. Laboulbenia R ou getii Robin wurde an den Laufkäfern B em bidion ustulatum L. und Brachynus crepitans L. sichergestellt. Auf dem Laufkäfer B em bidion ustulatum L. wurde diese Art zum erstenmale vorgefunden. L aboulbenia m elanaria Thaxt. wurde an Brachynus crepitans L. festgestellt. Nové druhy lignikolních stromatických pyrenomycet暖 Pyrenomycetorum stromaticorum species novae lignicolae Z den臎k Urban (Z mykologického odd臎lení katedry botaniky university Karlovy.) P艡i revisi 膷eskoslovenských lignikolních stromatických rod暖 膷eledi D iaporthaceae Höhn, byly zjišt臎ny jako nové: M elanconis glutinosae a V alsa Cejpii. Valsa m alicola n. sp. byla odd臎lena od V. am bien s (Pers. ex F r.) Fr. Melanconis glutinosae n. sp.1) Stromata roztroušena, jen mírn臎 a velmi ploše nadzvihují periderm, který nad temenem stromatu je nerovn臎 kruhovit臎 vydroben, tak啪e vznikne otvor o pr暖m, V3 0,75 mm. Stromata jsou tvo艡ena v korovém parenchymu vn臎 sklerenchymatického prstence a zna膷n臎 (a啪 do výše 0,5 mm) ploše bradav膷it臎 vynikají nad úrove艌 povrchu korového parenchymu. Base stromat asi v pr暖m臎ru 1,5 mm. Vnit艡ek stromatu, o n臎co sv臎tlejší ne啪 okolní k暖ra, je tvo艡en houbovým pseudoparenchymem, který uzavírá v sob臎, zvláš钮 v dolní 膷ásti, partie rozrušeného korového parenchymu. Povrch stromatu zahn臎dlý. Periderm odchlípen. Ektostroma nevid臎no a neodlišeno. Perithecia nepravideln臎 elipsoidní nebo kulovitá, t臎sným nahlou膷ením r暖zn臎 pok艡ivená, nestejné velikosti, a啪 0,5 mm v pr暖m., 膷áste膷n臎 i ve dvou patrech polo啪ená, s blanou sv臎tle 膷i tmav臎 kaštanovou, asi 30 silnou. Šíje asi 0,25 mm dlouhé, na basi úzké, u temene kyjovit臎 rozší艡ené, barvy jako st臎na perithecia. Jsou konvergentní a sjednocují se do misti膷kovitého, nerovného, drobného, tmav臎 hn臎dého disku, který nevyniká nad J) M elanconis glutinosae n. sp.: Superficialiter per rimas erumpens, pustulas parvas, plane conicas formans. Peridermate non adhaerenti. Stromate basi cca 1,5 mm diam., disco osteolari minuto, ex ostiolis connatis constante. Ectostroma ut videtur deest. Collis cca 0,25 mm longis, cylindricis, castaneis, convergentibus, non prominentibus. Peritheciis ellipsoideis vel sphaeroideis, 0,5 mm in diam., partim distichis, membrana castanea cca 30 (i crassa instructis. Ascis fusoideis, apice incrassatis et rotundatis, 8sporis, X a. Sporidis uni-triseriatis, cylindrico ellipsoideis, hyalinis, leniter constrictis, X 9,5 11 x. Paraphysibus inobservatis. Hab. in ramis siccis Alni glutinosae, Nadslav prope Ji膷ín, Bohemiae centr., , Z. Urban legit. Specimen typicum in herb. Inst. Bot. Univ. Carol. Pragae. 208

22 okraje peridermu. V艡ecka vakovitá, k basi a temeni zú啪ená, temeno zaokrouhlené, bez sv臎tlolomných bod暖, 8sporová, sou膷asn臎 jedno- a dvou艡adá nebo dvou- a troj艡adá, X x. Spory 2bun臎膷né, bu艌ky kulovit臎 elipsoidní, u p艡epá啪ky mírn臎 sta啪ené, epispor dob艡e odlišený, obsah jemnozrnný, p艡epá啪ka siln臎 sv臎tlolomná, rovné nebo velmi jemn臎 prohnuté, 23 27x9,5 11 x, tvarov臎 i rozm臎ry jednotné. Parafysy nevid臎ny. Na suchých v臎tvích Alnus glutinosa (L.) 8^, ^^ Gaertn. v Nadslavi u Ji膷ína, , leg. Tuto houbu jsem nemohl p艡i艡adit k 啪ádneb臎 mu druhu popsanému v práci Wehmeyerov臎 I :' ; 1 (1941 ) Charakterem výtrus暖 a sv臎tlou barvou st臎n peritheciálních i šíjí nejvíce se podobá M elanconis D esm azicrii Fetr. P艡es sv臎tlý charakter st臎n a šíjí jsou v艡ecka i spory zralé. Výg s trusy jsou siln臎 sv臎tlolomné, zvlášt臎 epispor l i I I a p^epá啪ka, tvarov臎 a velikostí zna膷n臎 stejnov5i. // rodé. Od M. D esm azicrii liší se menší ší艡kou výtrus暖: 9 11,u. Samotné stroma se vyzna膷uje tím, 啪e celé skulpiurn臎, ploše bradav膷it臎 vyniká nad povrch k暖ry, tak啪e ani jedno perithecium není pono艡eno do vlastního korového pletiva. Sebraný materiál je skrovný, Obr. 1: M elan con is glutinosae Urban, ayšak dob艡e álý Ektostroma toho typu, askospory. (O rig.). i.. í, /. jak je známe u r. M elanconis, jsem nepozoroval. Bu膹 není vytvá艡eno nebo brzy zaniká. V okolí nebyla pozorována 啪ádná konidiová forma, kterou by bylo mo啪no pova啪ovat za 膷ást 啪ivotního cyklu nového druhu. Nový druh stavím do r. M elanconis proto, 啪e stroma není nikde ohrani膷eno 膷ernými zónami, a 啪e výtrusy p艡ipomínají spíše r. M elanconis ne啪 r. Cryptodiaporthe, kde st臎ny a p艡ehrádky jsou daleko mén臎 odlišené. M elanconis aln icola Jaap, Ann. Myc. 10 : 107, 1917, byla sbírána na Alnus incana. Wehmeyer (1941) oprávn臎n臎 soudí, 啪e tento druh je toto啪ný s M. aucta (Berk. & B r.) Wehm. Valsa malicola n. sp.1) Syn. S phaeria am bien s Pers ex Fries, Systema mycologicum 2 :4 0 3, 1823, p. p. V alsa am bien s (Pers. ex Fr.) F r. Summa veg. scand., sect. post., p. 412,1849, p. p. Stromata zpravidla velmi hust臎 rozlo啪ená, pokrývají velké partie kol dokola, jen velmi ploše a nízce komole ku啪elovitá nebo v暖bec rovná, prorá啪ející peri- V alsa m alicola n. sp. Stromate conico, truncato, depresso, plus minus protuberante, peridermio vulgo fisso adhaerente tecto. Peritheciis 13 in singulo stromate, monostichis, sphaeroideis, collis tenuis ostiolioque incrassatis, sphaeroideis, depressis, levibus, atris, discum cínereum vel íuscescentem vel atrum ambientibus vel cingentibus instructis. Ectotromate intus cinereo vel nigricante. Ascis elongatis vel clavatis, 8 sporis, X 9 11 (i\ sporidiis conglobatis, curvulis vel subrectis, X 2,5 3 /n. Plerumque cum C ytospora Schulzeri Sacc. & Syd. quae forma imperfecta est, invenitur. Hab. in ramis M ali, Pyri, Pruni, Crataegi in Europa et America bor. Specimen typicum in herb. Inst. Bot. Univ. Carol. Pragae: Vít臎šovice,

23 derm zna膷n臎 mohutným ektostromatickým ter膷em. Ektostroma vn臎 šedohn臎dé I nebo tmav臎 šedé s nádechem do olivová, n臎kdy okrov臎 šedé, v stá艡í a啪 Šedo- I b臎lavé, uvnit艡 zpravidla tmav臎 šedé nebo šedé s nádechem do olivová, n臎kdy I té啪 šedohn臎dé, na fcási ost艡e odd臎lené. N臎kdy bývá zna膷n臎 vyh艡ezlé. Ento- I stroma není nijak odlišeno. Perithecia ve volném, jednovrstevném kruhu, basí I mnohdy se dotýkají d艡eva, v po膷tu a啪 13. Z艡ídka jsou v peritheciálním stro- I matu zbytky Cytospory. Šíje delší, na temeni mohutn臎 bambulovité, prorá啪ejí I diskufs v mohutném, velmi 't臎sném periferním prstenci a zanechávají st艡ed I ter膷e volný. Ojedin臎le se ztlustlá ústí navzájem dotýkají a zakrývají ektostroma. I N臎kdy temena šíjí druhotn臎 nar暖stají ve form臎 u啪šího ku啪elí膷ku i do stran I ohnutého. Tehdy šíje vy膷nívají a啪 do délky 0,5 mm. Vedlejší forma C ytospora I Schulzeri je zpravidla roztroušena mezi peritheciálními stromaty nebo je I v t臎sné blízkosti. V艡ecka 8sporová (n臎kdy sou膷asn臎 jen 6 nebo 4 spory), vý- I trusy n臎kdy nestejné velikosti v tém啪e v艡ecku, kyjovitá, (4 1 ) (6 9,5 )X I (8) 9 11 (18) x. Spory mírn臎 prohnuté nebo nestejnostranné, ke konc暖m p艡i- I špi膷at臎lé, hyalinní, (9) (20) X 2,5 3 (4) x. I Na suchých a polosuchých v臎tvích na strom臎, ke艡i nebo na zemi le啪ících: I M alus silvestris (L.) Mill. ssp. mitis (W allr.) Mannsf., ssp. a cerb a (M ér.) I Mannsf., Prunus dom estica L., Prunus spinosa L., Crataegus oxyacantha L. I Typ: Vit臎šovice, , Z. Urban (4246). I Exsiccata: ') H Cutispora carphosperm a Fr.: Thúm. F. austr. 684, Most, 1872, Th暖men, 10,5 13 I 17,5 X 2, 5-3 [i. I Sphaeria am biens: Fries, Scler. suec. 8, p. p. (pouze na pod膷eledi M aloideae) P R ; H S phaeria d eplan ata Nees: Klotzsch, Herb. viv. mycol (PR ). H V alsa am biens: Krieger, F. sax. 431; Syd. Myc. germ. 892, 2119; Krypt. exs. B Vind. 2216; V alsa am biens f. m ali: Thiim. Herb. mycol. oecon. 284; H Valsa am biens. piri: Petrák, F. B. M. 764, Hranice, , F. Petrák, X 2,5 3 H Valsa Auersw aldii N it.: Syd. Myc. germ. 2123, p. p.; I Valsa am biens: PRC, Kbnigstein, ; Krieger; BRN U , Latvia, prov. I Vidzeme, Prieculi, , K. Starcs. PR , Marysville, W ash., , J. M. Grant; H PR , Radotínské údolí, , A. Hilitzer, 13,5 16,6 X 2,5 3 x-, PR, 膶erno- H líce u Všenor, , A. Pilát, x 2, 3-3,u; - BRNM 5656/39, C. oxyacan tha, Brno-Out臎chov, , J. Hrubý, X 2,5 3 (4) PR , Lednice na Morav臎, , H. Zimmermann, 13,5 16,5 X 2,5 4 fi-, P R , dtto, , H. Zimmermann, x 2, 5 3 (4) H V alsa m elastom a Fr.: BRN U , Gratz (Rakousko), , G. Niessl; V alsa cincta F r.: PR , Latvia, Riga, , J. Smarods; Roztoky u Prahy, , Z. Moravec, X 3 4 ^ ; ssp. acerba, lesy ji啪n臎 od Roblína, , X 2,5 3 x\ 膶. Krumlov: okolí Chvalšin, 7 sb臎r暖, a , 膶. Krumlov: P艡ídolí, , X 2,5 3 /x; Chlum u T艡ebon臎: Staré jezero, , E. Rocková, 9 15 X 2,5 3 x-, P. spinosa, Lede膷 n. S.: Vojslavice, , 9-1 1, 5 X 2, 4-3,u; - Ji膷ín: kopec Libá艌, , V. a Z. Urbanovi, 9, X 2, 4-3 (4) /x; P. dom estica, Ji膷ín: Sedlišt臎, , V. a Z. Urbanovi, 11 16, 6 X 2,5 3 x. Prunus sp., Ji膷ín, St艡eva膷, , 13,5 19 X 2,5 3 x; Mladá Boleslav: mezi 膶ejeticemi a Dalovicemi , V. a Z. Urbanovi, 9, X 2,5 3 x; D臎膷ín: Bechlejovice, , 9,5-1 3,5 X 2, 5-3,u; - D臎膷ín: vrch Klobouk, , 9, X 2, 5-3 Rozší艡ení: 膶echy, Morava, N臎mecko, Rakousko, Litevská SSR, Rumunsko, Švédsko, Anglie, Itálie, USA. x) Pokud není substrát uveden, jedná se o M alus silvestris. Jména herbá艡暖 jsou v textu ozna膷ena následujícími mezinárodními zna膷kami: PR = Národní museum Praha; BRNM = Morav. museum Brno; PRC Katedra botaniky Biol. fakulty KU Praha; BRNU Katedra botaniky P艡írodov臎d, fakulty Brno.